Tajemný muž - Melchisedech

Melchisedech je zmiňován jen třikrát, přesto je velmi důležitý. Melchisedech přišel neznámo odkud (v Genesis 14, 18-20) jako kněz, který žehnal Abrahamovi. Pak už se nikdy neukázal. Ale 110. žalm ho ale zmiňuje v souvislosti s Mesiášem, vítězícím králem, jehož Izraelité očekávali. Čtvrtý díl seriálu 100 biblických postav, které bys měl znát.

A v Novém zákoně se mu list Židům věnuje ve více kapitolách a vysvětluje jeho význam. Proč? Odpověď má souvislost s touhou Izraelců po velikém vůdci.

Většina států obvykle uznává tři větve vlády (prezidenta, parlament a senát) a podobně měl i Izrael tři druhy vůdců: proroky, kněží a krále. Proroci odhalovali pravdu a vyhlašovali Boží spravedlnost. Králové uváděli spravedlnost ve skutek – stejně jako například prezident. Na kněžích bylo zase vidět, že se Bůh setkával se svým lidem v uctívání a chválách: reprezentovali lidem Boha a naopak Bohu lidi. Podle ustanovení, které Izraelitům Bůh dal, pocházeli vždy králové a kněží z různých pokolení. Kněží z pokolení Levi a králové z pokolení Juda. A tak obvykle kněz nemohl být králem!
Nicméně Mesiáš musí být úplný vůdce: perfektní král, který vládne spravedlivě, perfektní prorok zjevující Boží pravdu a perfektní kněz spojující Boha a lidi. Jak ale mohl být to vše dohromady, když králové a kněží pocházeli z různých rodů? Je to snad porušení Božích nařízení?

Žalm 110 naznačuje (a 7. kapitola Židům doplňuje) odpověď. Melchisedechův příklad nám ukazuje, že kněz nemusel nutně pocházet z té správné rodiny (tedy z pokolení Levi). Melchisedech dokonce ani nebyl Izraelita, natož z pokolení Levi. Nevěděl nic o chrámu nebo starozákonním právu, které přišly až po něm. Přesto jeho duchovní síla Abrahama ohromila. Byl obojí – kněz i král.
Krátká zmínka v Žalmu 110 je nití spojující Starý a Nový zákon. Naznačuje, že Mesiáš může být větší než David, ačkoli je jeho potomkem. A pátrání po Mesiášových kořenech až k Melchisechovi potvrzuje důvěryhodnost jeho kněžství i postavení krále.